THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Malý návrat o rok zpět, který mé uši provází posledních pár týdnů. Kanadská skvadra MOUNTAIN DUST z Montrealu u mě zabodovala deskou „Nine Years“, jíž po řemeslné stránce považuji za jedno z nejlepších spojení stoneru, bluesu a psychedelických sedmdesátek. Nejedná se jen o osobité snoubení stylů, které ve výsledku tvoří naprosto svébytný a homogenní celek, ale i o parádně proaranžovanou hudbu, jenž je bohatá na instrumentálně zajímavá místa a originální zvukové ošetření.
Základem tu je sedmdesátkový psychedelický rock, který k sobě tlačí zasněnost THE DOORS na jedné straně, a na druhé přilévá riffovou revoluci, kterou odpálili BLACK SABBATH. Podmanivý zvuk hammondek se tu vplétá do poměrně hrubozrnného zvuku kytar, který si v ničem nezadá se stonermetalovými kapelami dneška. MOUNTAIN DUST díky tomu spojují zfetovanou romantiku a určitou chlapáckost, typickou pro texaské country. Místy tu probleskují moji miláčci MURDER BY DEATH, jen s tím rozdílem, že MOUNTAIN DUST se do toho dokáží opravdu opřít a epické zpěvy podporují desert - rockově metalovým základem v kytarách.
Dalším kolečkem, dělajícím z MOUNTAIN DUST skvěle seřízený stroj, je kytarista a zpěvák Brendan Mainville, který dokáže hlasem nést potřebné emoce. V hrdle má dar až bluesové bolestnosti, ale dokáže vytlačit i hardrockový chraplák. Variabilita jeho hlasu je stejná jako variabilita kapely a přesto to všechno do sebe zapadá a tvoří jednolitý celek, který dohromady funguje naprosto přirozeně.
Pevně doufám, že další tour (stejně jako další deska) na sebe nenechá dlouho čekat. Poslední zastávka v roce 2018 mi bohužel unikla a před tím o kapele slyšet mnoho nebylo, třebaže svůj první sedmipalec pustila do světa už v roce 2014 a sdružuje členy TRIGGER EFFECT a BARN BURNER. První dlouhohrající deska „Nine Years“ šla ven až v roce 2016 a za dva roky následoval tento skvost za podpory německého labelu Kozmik Artifa. Zkrátka a dobře - těším se na věci příští, následující kroky MOUNTAIN DUST se vyplatí sledovat.
Psychedelický rock, který k sobě tlačí zasněnost THE DOORS a přilévá riffovou revoluci, odpálenou BLACK SABBATH. V současném balení.
8 / 10
Brendan Mainville
- kytary, vokál
Hal Jaques
- basa, vokál
Blair Youngblut
- bicí, vokál
1. Seven Storms
2. White Bluffs
3. Turn You In
4. Inside The Rift
5. You Could
6. Into The Depths
7. Witness Marks
8. Old Chills
9. Stop Screaming
Seven Storms (2018)
Nine Years (2017)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Mountain Dust Self-released
Stopáž: 40:51
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.